„Tati, prosím tě, přijeď. Jenom na jeden večer, na jednu noc. Moc prosím. Já už nemůžu…“ Sotva ji slyšel. Obě děti strašně křičely. Přijede. Zítra ráno zase odjede do práce, zpátky do svého města. Simona se sesula na podlahu a po tvářích jí tekly slzy.

Ve svatováclavské trestnici Na Zderaze v Praze působil v 19. století katolický kněz a reformátor vězeňství Josef Řezáč. Jeho péče o uvězněné zločince zjednodušeně řečeno vypadala tak, že se pokusil oddělit od sebe vězně kající od nekajících. Těm prvním se intenzivně věnoval duchovně i pedagogicky, ty druhé ponechal přísnému dozoru v naději, že i oni k pokání dojdou. Ze zkušenosti pochopil, že s nekajícím se člověkem nelze pracovat. Stejnou zkušenost udělali duchovní před ním i po něm (nejen ve věznicích) a podobnou praxi nacházíme i u postav vykreslených v Bibli a známe ji i z naší praxe. Ale protože výjimky vždy potvrzují pravidlo, i v Knize knih se dočítáme o lidech, kteří k pokání dospívali velmi dlouho a u některých se o něm nedozvídáme vůbec nic. Přesto ale všichni měli naději v Bohu začít znovu.

7.–8. ledna 2019, Praha

Mk 9,1 Řekl jim také: „Amen, pravím vám, že někteří z těch, kteří tu stojí, neokusí smrti, dokud nespatří Boží království přicházející v moci.“

Najde kdo hledá, Potvrzení Boží vůle, Jediná kapka, Nevyslyšená modlitba, Pane co se bude dít?

Když dva jsou jako jeden, a jeden jako mnoho

Pán Bůh lidem v hledání jeho vůle vychází vstříc. Důležité informace jsou zapsány v Božím slovu, např. v Desateru nebo Kázání na hoře. Rozhodnutí, zda člověk přijme toto slovo jako Boží vůli, nebo ho odmítne, je na něm. Během života každý z nás prochází mnoha situacemi, které vyvolávají otázky i pochybností a jasné není nic. O to víc se ptáme po Boží vůli.

Od té doby, co se Bůh v Kristu nad námi smiloval, se už nikdy nemusíme se svou vinou skrývat, protože místo vyhnání ven pro nás Otec připravil hostinu uvnitř. Večeře Páně je její vstupní branou.