Mým posláním je evangelizovat spoluvězně.

Je první květnový čtvrtek, teploty se ještě rozhodně jarním neblíží a na zahradě pražské Invalidovny sedí kolem stolu v kroužku členové iniciativy Místní místním. Ta se v hlavním městě snaží pomáhat lidem bez domova a v nouzi.

„Hospodin dává svému lidu sílu, Hospodin žehná svůj lid pokojem,“ ocitoval závěr 29. žalmu izraelský armádní představitel krátce před počátkem současné války. Žijeme už v Izraeli více než čtvrt století, takže to není první a asi ani poslední válka, kterou tu prožíváme.

Vesmírné počasí zatím brání člověku létat k jiným planetám:

Jsou věci, bez kterých se manželství neobejde… a věci, které se jen tak tváří. Takže: bez čeho se manželství obejde?

A co když jo – co když se fakt všecko změní? Co když o ni přijdu? Jedna malá bulka… Pavel si naplno uvědomil, co pro něj Blanka znamená. Jak moc mu na ní záleží – a kolik by toho mohl ztratit.

Začínala noc. Stáli tam, u tátovy postele, všichni čtyři a Hele se neodbytně vracela myšlenka: Je to nachystané. Tohle jsi Bože, zorganizoval Ty. Slyšel jsi moji modlitbu. Máma ani nikdo jiný z Heliny rodiny dneska do nemocnice přijet nemohli. Tak tam byli sami – se svojí vírou a s Bohem. Jen oni čtyři – Hela, Jirka a jejich dvě dospívající děti. Mohli se modlit.

Opravář hudebních nástrojů Jan Vajsar