Proměna se stala, byla jsem někdo jiný. Maminka.

Když se Robert vracel s dozorcem přes vězeňský dvůr, natlačení vězni v zamřížovaných oknech jen nevěřícně hleděli, jak kráčí s prstem vztyčeným k Bohu.

Po dlouhém váhání Ota na mobilu to číslo vyťukal. Potřeboval mít jistotu. Když uslyšel na druhé straně telefonu mužský hlas, prostě se slušně zeptal: „Jak to s mojí ženou myslíte? Tuším, že je do vás zamilovaná…“

Byla jsem nevěstou, a tak jsem se i cítila. Jako bych všechny své předešlé obavy a lítosti zahodila a jen toužila jít dál se svým mužem.

Už popatnácté, tentokrát od pátku 5. do neděle 7. dubna, se konala Procházka růžovým sadem. Během této šifrovací soutěže s podtitulem Drsná zábava pro drsné jedince, mají účastníci za úkol najít a ideálně taky vyluštit co nejvíc šifer. A já jsem už několikátým rokem v organizačním týmu.

Pozdravíte se, vyměníte si úsměv, ale do řeči se pravděpodobně nedáte.

Jakou atmosféru očekáváme od večeře Páně? Co kdybychom při ní slavili Ježíšovo vítězství, jako když národ slavil zlato z Nagana?

Je horší zapomínání, nebo zkreslené vzpomínky?