Čtyři století po Bílé hoře, která znamenala neštěstí bez míry a hranic, žijeme v čase náboženské svobody a odluky církve od státu. Ale ještě i docela nedávno vládní ideologie mocensky zasahovala do života církví a omezovala právo na vyznání…

U dveří, kterými vychází odsouzenci ze sklepení na malý plácek ze tří stran ohraničený budovou vězení pankrácké věznice, je zvonek. Každé zazvonění znamená jednu smrt. Ve jménu republiky oběšeni na prkně. Při čtvrtém zazvonění prochází dveřmi Milada Horáková… PhDr. Aleš Kýr vypráví o posledních minutách křesťanky, kterou nezlomili nacisté ani smrt z rukou komunistů. A nejen o tom.

Je pozoruhodné, jak některé věci získávají svou hodnotu. Tak třeba desetikoruna z roku 1993 může mít hodnotu až 30 tisíc korun. Musí to být ale jeden z exemplářů, které byly vyraženy s chybou. Na rubové straně je v číslici 1993 příčná čára, která protíná „Kč“ o něco výš než u běžných mincí. Skoro se vyplatí prohlédnout si desetikoruny v peněžence, pokud nám to zrak dovolí, a potom spěchat za znalcem.

Třicet let v práci potkává nemocné děti a osamělé stařečky a stařenky, ale na tváři má pořád široký úsměv. Jeho poslání je přinášet ho tam, kde je ho málo. O radostech i smutku zdravotního klauna vypráví Karel Prais.

1. Samuelova 6,2–3: „Filištíni svolali své kněze a věštce: ‚Co máme dělat s Hospodinovou truhlou?‘ ptali se. ‚Oznamte nám, jak ji máme poslat, kam patří.‘ Ti odpověděli: ‚Až budete odesílat truhlu izraelského boha, neodesílejte ji s prázdnou. Rozhodně ji musíte poslat zpátky s odškodněním. Tak se uzdravíte a poznáte, proč se jeho ruka od vás neodvracela. ‘“ (celý text: 1 Sam 6,1–13)

Jako bych splynula s okolím a nehrozilo mi už vůbec nic.

Ze střípků si v hlavě skládáme obraz

Výherci soutěže!

Křest do Krista nás staví do společenství pokřtěných. Do společenství našeho sboru, naší církve, do společenství jedné církve obecné napříč kontinenty a staletími, přes hranice života a smrti, ba i přes hranice mezi naším stárnoucím světem a budoucím stvořením.

Rozhovor s fotografem Janem Šibíkem

Vyslechnutí závažné diagnózy představuje jak pro toho, koho se diagnóza týká, tak i pro jeho nejbližší okolí ránu, velmi náročnou situaci. Začíná tím duševně značně obtížné období plné nelehkých pocitů – odmítání, popírání, hněvu, deprese, nejrůznějších obav.

Spánek nepřicházel. Kolikátá noc beznaděje už to je? Jitka hleděla do tmy a hlavou jí jako nekonečná smyčka zaseknuté gramofonové desky běželo: „Je mi devatenáct, jsem rozvedená, nemocná, bez vyhlídek. Celej život rozbitej. Tohle nikdo nedá dohromady. Zůstanu sama a půjdu do blázince.“

V naší zemi možná není nikdo, kdo by neznal jeho skladby, jeho hlas. Provázely nás v dobách totality, znějí z médií a plní koncertní prostory dodnes. O životě, o hudbě, o Vánocích i o Bohu vypráví charismatický muzikant a do hloubky duše člověk Jiří Pavlica.

Když přišli k Nákonovu humnu, vztáhl Uza ruku k Boží schráně a zachytil ji, protože spřežení vybočilo z cesty. Hospodin vzplanul proti Uzovi hněvem. Bůh ho tam pro neúctu zabil a on tam při Boží schráně zemřel. (2 Sam 6,6-7)

Čeká svět, Evropu a naši zem ekonomická krize způsobená pandemií covid-19? Jestliže ano, jak by se na ni měla církev a sbory připravit?

Darujte časopis Brána svým blízkým! Nemusíte nikde čekat fronty ani uhánět dopravce na poslední chvíli. Navíc je skvělým dárkem pro celou rodinu. NOVĚ lze odebírat také v ELEKTRONICKÉ verzi!

To, čemu říkáme „esoterika“, je nový a lidový projev velmi staré tradice. Obvykle ji nazýváme západní esoterismus anebo – máme-li na mysli spíše její naukový základ než praktické projevy – hermetismus. Ačkoliv se jedná o tradici, která vedle křesťanství, judaismu a islámu nejvíce formovala naše západní myšlení a způsob života (a masivně je formuje hlavně v posledních 150 letech), mezi lidmi se o ní mnoho neví. Dokonce se o této tradici donedávna přednášelo jen na několika místech ve světě. (Praha byla ve vší skromnosti jedním z nich.) Zato v posledních deseti patnácti letech je to nesmírně populární oblast studia.

Deník Lidová demokracie před časem v článku Eldorádo pro náboženské sekty zveřejnil zajímavý názor jednoho ze známých německých odborníků, evangelického faráře Thomase Gandowa. Vyplývá z něho, že společnosti v postkomunistických zemích, kde po pádu totalitních režimů zavládlo ideologické vakuum, jsou náchylné přijímat myšlenky, které se jim zdají zajímavé a nové. Týká se to především mladých lidí, kteří neznali náboženskou svobodu a mají velký zájem o toto „duchovno“. Inzeráty v novinách upozorňují na bezplatné úvodní přednášky o tom, jak rozvíjet skryté mentální a duchovní schopnosti. Východní náboženství je decentně maskované například za způsoby, jak překonávat stres…

I když se většina Čechů označuje za nevěřící, jen málokdo opravdu popře existenci duchovního světa. Písmo nám ho otevírá a ukazuje zřetelný zápas mezi dobrem a zlem. A jedinou Cestu, která vede k nejvyššímu dobru – Bohu. A protože hledajícím se dobrých cest zdá být mnoho, je na místě opatrnost, rozlišování a moudrost.

Rozhovor s nutriční terapeutkou Marií Hanušovou