V roce 1969 napsal skladatel Andrew Lloyd Webber ve spolupráci s textařem Timem Ricem muzikál, nebo chcete-li rockovou operu, Jesus Christ Superstar. Z obavy, že muzikál nebude dobře přijat pro svou neobvyklou perspektivu vyprávění, předcházelo inscenaci vydání alba s jeho písněmi – teprve úspěch alba rozhodl o realizaci a muzikál byl premiérově uveden na Broadwayi. Dnes už můžeme říct, že je to vlastně stará věc, dávno zapsaná jako popkulturní záležitost, která dokonce nechala stopu i v našem kancionálu: znáte přece tu píseň, co začíná slovy „Prosíme tě, dej nám, Pane, sílu, chceme začít podle slov tvých žít“? Schválně se příště podívejte, kdo je uveden jako autor hudby.

Za tou mlhou se měly rodit zázraky.

Tak přesně tohle se bude jednou vyhazovat po mně.

Víme to všichni. Žijeme v rychlé době. Všechno spěchá. Teď. Hned!

Má být kalendář mementem tohohle sprintu, který nikdy nedoběhnu včas?

S krásou jsou věčně problémy a nikdo o tom neví tolik jako ženy.

Jako bych splynula s okolím a nehrozilo mi už vůbec nic.

„V slavné dnešní chvíli jdeme / na hradčanský starý hrad / šedivému tatíčkovi / jménem dětí blahopřát.“

Jedno z těch míst, kde na vás sáhne genius loci. Nebyl to ale letmý dotek, nýbrž facka.

Vysoko mířící dobré úmysly narazily na prostou lidskou snahu získat pro sebe moc a nenechat kousek vlivu někomu jinému

Bůh je Bohem nečekaných vítězství – a malinké má obzvlášť v lásce.

O čem se těžko mluví