Evangelium lesní moudrosti

V lavici modlitebny sboru Jednoty českobratrské na Smíchově sedí šestiletý chlapec. Na stupínku zpívá pěvecký sbor: „Často sedám přemýšleje, slunce když jde k západu, kde se octnu zítra ráno? Rci, můj Bože, kde budu. Zdaliž budu v kruhu živých těšiti se svobodě…“ V té písni má rád, jak hluboké mužské hlasy rytmicky podporují melodii žen. Zpívá i jeho matka. Četným posluchačům v sále ta slova připomínají jejich vlastní obavy. Píše se totiž rok 1937, ze sousedního nacistického Německa znějí výhrůžky na adresu Československa a kolem českých řek, na kopcích a v pohraničí se horečně budují betonové obranné pevnůstky Československé armády. Co bude zítra? Musíme hájit svou masarykovskou republiku, svou svobodu! Bude válka? – Dnes vzpomínám. Ten chlapec jsem já sám.

Rozhovor s Mgr. Žanetou Dvořáčkovou, hlavní koordinátorkou projektů pro rodiny a děti

Vody je na Zemi dost, ale ne všechna je nám k užitku

Věřící učitel by měl být jistým morálním příkladem pro své žáky

Rozhovor s Janem Boštíkem

Večeře Páně je jako když nás nejlepší kamarád pozve na večeři.

Martin Fendrych, novinář, spisovatel, ředitel kulturního oddělení ČT, bývalý náměstek ministra vnitra

Areál před věznicí s ostrahou ve Stráži pod Ralskem se probouzí do nového dne, ale parkoviště už je plné. Za vysokou branou vedle vstupní budovy je živo – skupina mužů v tmavých montérkách a světle modrých „vaťákách“ se chystá na výjezd.

Období dospívání je přelomovým obdobím v životě člověka.

Naše životy jsou plné konfliktů s přáteli, rodiči, dětmi i bratry a sestrami. V jejich pozadí jsou často protichůdné touhy zaměněné za práva.

Odhodlaně se držel hodnot navzdory tomu, že část světa se oddávala spíše anti-hodnotám.

Skutečně by vše bývalo bylo jinak, kdybyste si s nimi dělali „více rodinných pobožností“?

Video za videem mě utvrzovalo v tom, že to všechno je pravda. Bůh existuje a stvořil svět.

Nezapomenu ani svůj přechodový rituál všech rituálů – svůj křest v pankrácké cele.

Pro všechny se otevírá Boží náruč, v Ježíši zpřítomněná náručí komunity církve.

YouTube už přestává být pro mladé. V USA vzniká „intelectual dark web“, lidé starší třiceti let na něm debatují o zásadních kulturních a filozofických tématech – o svobodě projevu, politické korektnosti, LGBT otázkách, technologiích a jejich vlivu na společnost.

K herectví ho přivedl tatínek, profesionální krejčí a amatérsky herec, který se přátelil např. s Jurajem Herzem a hrál i v jeho kultovních filmech Petrolejové lampy nebo Morgiana. Brával své děti na divadelní zájezdy, kde Jan Vondráček „ochutnal vůni šminek“. K víře se dostal vlastní cestou, pokřtěn byl roku 1988 v jednadvaceti letech břevnovským farářem Aloisem Kánským.

Je to můj poslední týden v Ugandě, z celkem sedmi týdnů, které jsem tam mohl prožít koncem loňského roku. A je to zároveň třetí a poslední den strávený ve městě Lira, kde jsme společně s Joshuou, Alicí a Kennedym prožili požehnaný čas v místní církvi.

Každá chvíle naší pozornosti stojí za to věnovat něčemu, co má smysl. A stejně to platí také ve virtuálním světě