Farářkou v husitské církvi ano, kazatelkou v Církvi bratrské ne

Velká touha po dítěti se zázraky nakonec

Potřebuji o tom mluvit, ale mám strach

Čím jsem byla slabší, tím jsem měla méně síly odolávat zoufalství

Když křesťan ví, proč druhé učit sebeobraně

O čem se těžko mluví

Když vyprávíte židovský vtip gójovi, tak se směje třikrát: Jednou, když mu ho vyprávíte, podruhé, když mu ho vysvětlujete a potřetí, když ho pochopí. Když vyprávíte židovský vtip policistovi, tak se směje dvakrát: Jednou, když mu ho vyprávíte a podruhé, když ho vysvětlujete – a pochopit, to ho nikdy nepochopí. Když vyprávíte židovský vtip politikovi, tak se směje jednou – když mu ho vyprávíte. Vysvětlit si ho nenechá a nikdy ho nepochopí. A když vyprávíte židovský vtip Židovi, tak se nesměje vůbec. Jenom řekne: To je staré – já znám lepší verzi.

Humor léčí, Pán Bůh uzdravuje. Nejde o protiklad, neboť humor je dar od Boha. Tak proč bychom se měli brát tak vážně a nezasmáli se i naší křesťanské omezenosti? Vždyť smyslem laskavého humoru je přitakání sobě i druhým navzdory lidské slabosti a hlouposti. Je to pokorná radost nad tím, že jsme milováni, i když jsme tak zjevně nedokonalí.

„Chtěl bych, aby mně Bůh odpustil, co jsem udělal, a aby pomohl těm, kterým jsem ublížil, protože já to nedokážu nikdy napravit. Amen.“

Na našem odpuštění bylo zvláštní, že proběhlo tak rychle, bez přípravy, bez dovětků – a najednou bylo čisto.

Svědectví Moniky Řezníčkové na téma Odpuštění.

Odpuštění má mnoho vrstev. Má svou lidskou stránku i rozměr duchovní.

Když člověk ubližuje člověku, je to neomluvitelné. Být křesťanem ale znamená odpouštět právě to, co omluvit nelze.

V církvi jsme si zvykli, že se lidé žení a vdávají, přesto někteří nežijí v páru, akcentují svobodu v Bohu a život pro druhé. Někteří zůstávají sami z vlastní volby, jiní proto, že k sobě nikoho nenašli. V každém případě je život každého člověka šancí k aktivnímu následování Krista, který také zvolil životní styl jako single.

Pohled na singles bývá často stereotypní. Někdo na ně pohlíží jako na „viníky“, kteří svým nezávislým způsobem života a egocentrickým chováním bourají tradiční rodinné hodnoty, jiní je vidí jako „oběti“ konzumního způsobu života vedoucího k momentálnímu užívání si a lidi odsouzené k samotě. Zkusme singles přijmout jednoduše jako fakt, jako další formu ve vývoji mezilidských vztahů, která přichází po trojgeneračním a dvojgeneračním soužití.

Dostala jsem se do škatulky „nezadaných“. No, není to tak úplně pravda, je to už dlouho, co jsem se zadala – Kristu Ježíši. Přesto budu v očích ostatních ta „nezadaná“. Někteří se to snaží řešit a stávají se dohazovači, jiní se za lidi, jako jsem já, modlí a další jim slouží. Je ale špatné být nezadaný? Co když se někdo ztotožňuje s Pavlem a chce naplno sloužit Kristu? Co když někdo řeší jiné, vážnější věci než to, že nemá partnera? Co když není ten správný čas? A co když někdo opravdu potřebuje jen „nakopnout“?

Svědectví Hany Borovičkové

Rozhovor s  reverenden Markem Fajfrem, letitým starostou městské části Prahy

Bůh dal lidem moc, schopnost mít autoritu a vládnout v rodině i ve společnosti. Někteří politici se ale kvůli moci chovají jako primáti. Přesto nesmíme rezignovat na politiku, ale musíme přemýšlet, komu demokratickou volbou svěříme nad sebou moc, a pak podle toho jednat.