Svědectví sestry z CB

Řekněme rovnou, síla starých rodů a rodinných klanů v církvi je veliká v dobrém i ve zlém, stojí na nich a někdy i padá církev. Sám z podobné rodiny částečně pocházím, vím proto, o čem mluvím, i když o klanu se zřejmě nedá hovořit, protože jsme se nakonec rozprchli do mnoha stran země, nesetrvali na místě v jediném sboru. Naše služba se tudíž trvale nezakonzervovala v jednom společenství, ale nadobro se rozdrobila po církvi a církvích. Nehodlám však primárně psát o naší rodině, uvádím to jen proto, aby bylo zřejmé, že se mě toto téma osobně týká. Předně chci psát obecně o věrných rodech, na kterých stál a dodnes stojí život církve a sborů, což především dosvědčují naši starší bratři ve víře – Židé.

Hospodin pracuje s generacemi. Někdy možná víc než s jednotlivci. Ve Starém zákoně to byly jednotlivé rody, ze kterých vzešel celý národ. V Novém zákoně to pak jsou místní sbory. Bůh nás prostě zasadil do společenství, kde jednotlivé generace zápasí o „předání“ víry těm dalším.

Lídy Matuškové z Rádia 7 (TWR) se ptala Eva Čejchanová

Brácha úplně propadl všem možným dezinformacím.

Radikalizace je jednou z možných odpovědí člověka na dlouhodobý stav ohrožení, nejistoty, frustrace a hněvu, na ztrátu životního smyslu a osobního významu. Součástí motivace bývá intenzivní potřeba mít věci uzavřené. Jen si vzpomeňte na radost a úlevu, kterou jste pocítili po dokončeném díle

Když mě redakce časopisu Brána požádala, abych sepsal článek o radikálech v Bibli, celý den jsem s odpovědí váhal. Radikálové jsou mi nepříjemní. Je na nich pro mě cosi nesrozumitelného, umanutého, cosi nemilosrdného. Jak o nich psát?

Při používání termínu radikalizace je třeba si uvědomit posun významu tohoto slova v dnešní době. Původní význam je odvozen od latinského slova „radix“ – kořen. V tomto smyslu je radikalizace návratem ke kořenům. Tak to v křesťanství bylo chápáno po celá staletí.

Rozhovor s Iljou Hradeckým (*1945), zakladatelem neziskové organizace Naděje, odborníkem na problematiku bezdomovectví

Kdysi jsem se osobně setkal s fotografem Jindřichem Štreitem. Daroval mi svoji knihu fotografií s názvem Brána naděje. Hodně mě tam oslovila fotografie, na které stará paní se svým manželem přichází v kostele ke svatostánku, pomaličku, ona o holi. Sotva jdou, ale jdou spolu. Jsou v tom kostele sami. Nepotřebují už nic. Jdou spolu a před sebou mají kříž – jistotu života „potom“.

Byli hosty a měli hosty

Rozhovor se Samuelem Balcarem, starším sboru CB Náchod

Věta „Mám čisté svědomí“ se mnohdy používá jako důkazní argument, že člověk není vinen tím, co je mu druhými vytýkáno. Svědomí člověka ale se skutečnou vinou souvisí jen nepřímo.

Mgr. Petra Stejskala, kněze ŘKC, se ptala Eva Čejchanová

V Bibli je celá řada postav, kterým není z náboženského hlediska co vytknout, a přitom mají tvrdé srdce a chovají se nemilosrdně. Třeba starší bratr marnotratného syna, který zuřil, že se otec smiloval nad jeho nehodným mladším sourozencem (Luk 15,25–32). Nebo farizeové a zákoníci, kteří byli každou chvíli plní svatého hněvu na Ježíše. Nebo Saul z Tarsu, který pronásledoval křesťany a dělal to s čistým svědomím, dokonce ho k tomu motivovala hluboká a upřímná náboženská víra.

Jedním z pomyslných fíkových listů je, že se začneme skrývat za tvrzení, že to či ono jsme sice udělali, ale nemohli jsme jinak, protože jsme skutek vykonali v něčím jménu. Jinými slovy někdo jiný je za moje chování zodpovědný.

rozhovor s historikem Dr. phil. Tomášem Pavlíčkem, Ph.D.

. „Už se za ně nemodlete, když nechtějí činit pokání.“ Tato věta zněla u modliteb na shromáždění stále častěji...

Není pochyb o tom, že jedním ze tří velkých pokušení člověka, a tím také i církve, jsou peníze, sex a moc. Celé církevní dějiny přinášejí mnohá svědectví o podléhání či tvrdém zápase s těmito těžkými pokušeními. Nakonec už na stránkách Nového zákona čteme o Šimonovi, který si chtěl koupit Ducha svatého, o sexuálních výstřelcích v korintském sboru či o nepoddajnosti těch, kteří zneužívali svou moc.