Když mě redakce časopisu Brána požádala, abych sepsal článek o radikálech v Bibli, celý den jsem s odpovědí váhal. Radikálové jsou mi nepříjemní. Je na nich pro mě cosi nesrozumitelného, umanutého, cosi nemilosrdného. Jak o nich psát?

Při používání termínu radikalizace je třeba si uvědomit posun významu tohoto slova v dnešní době. Původní význam je odvozen od latinského slova „radix“ – kořen. V tomto smyslu je radikalizace návratem ke kořenům. Tak to v křesťanství bylo chápáno po celá staletí.

Rozhovor s Iljou Hradeckým (*1945), zakladatelem neziskové organizace Naděje, odborníkem na problematiku bezdomovectví

Kdysi jsem se osobně setkal s fotografem Jindřichem Štreitem. Daroval mi svoji knihu fotografií s názvem Brána naděje. Hodně mě tam oslovila fotografie, na které stará paní se svým manželem přichází v kostele ke svatostánku, pomaličku, ona o holi. Sotva jdou, ale jdou spolu. Jsou v tom kostele sami. Nepotřebují už nic. Jdou spolu a před sebou mají kříž – jistotu života „potom“.

Byli hosty a měli hosty

Rozhovor se Samuelem Balcarem, starším sboru CB Náchod

Věta „Mám čisté svědomí“ se mnohdy používá jako důkazní argument, že člověk není vinen tím, co je mu druhými vytýkáno. Svědomí člověka ale se skutečnou vinou souvisí jen nepřímo.

Mgr. Petra Stejskala, kněze ŘKC, se ptala Eva Čejchanová

V Bibli je celá řada postav, kterým není z náboženského hlediska co vytknout, a přitom mají tvrdé srdce a chovají se nemilosrdně. Třeba starší bratr marnotratného syna, který zuřil, že se otec smiloval nad jeho nehodným mladším sourozencem (Luk 15,25–32). Nebo farizeové a zákoníci, kteří byli každou chvíli plní svatého hněvu na Ježíše. Nebo Saul z Tarsu, který pronásledoval křesťany a dělal to s čistým svědomím, dokonce ho k tomu motivovala hluboká a upřímná náboženská víra.

Jedním z pomyslných fíkových listů je, že se začneme skrývat za tvrzení, že to či ono jsme sice udělali, ale nemohli jsme jinak, protože jsme skutek vykonali v něčím jménu. Jinými slovy někdo jiný je za moje chování zodpovědný.

rozhovor s historikem Dr. phil. Tomášem Pavlíčkem, Ph.D.

. „Už se za ně nemodlete, když nechtějí činit pokání.“ Tato věta zněla u modliteb na shromáždění stále častěji...

Není pochyb o tom, že jedním ze tří velkých pokušení člověka, a tím také i církve, jsou peníze, sex a moc. Celé církevní dějiny přinášejí mnohá svědectví o podléhání či tvrdém zápase s těmito těžkými pokušeními. Nakonec už na stránkách Nového zákona čteme o Šimonovi, který si chtěl koupit Ducha svatého, o sexuálních výstřelcích v korintském sboru či o nepoddajnosti těch, kteří zneužívali svou moc.

Sonda do Církve bratrské

„Je rozdíl mezi tím, jaký jsi na sociálních sítích, a jaký jsi v realitě? Jestli ano, tak v čem?“

Martin, 18 let, Církev bratrská

Téma sociálních sítí je nesmírně složité a komplexní. První věcí, kterou je třeba vzít vážně, je, že sociální sítě se staly již trvalou součástí našeho života. Snaha je přehlížet nebo bagatelizovat nám určitě nepomůže se s nimi naučit dobře pracovat. A platí o nich určitě totéž, co o jakémkoli lidském vynálezu – že je to dobrý sluha, ale špatný pán.

Jsme stále více nuceni být v naší společnosti online. Virtuální svět dávno není jen něčím abstraktním, co jsme znali ze sci-fi filmů, ale stává se nedílnou součástí našich každodenních životů.

Paralelní světy

„Proroctví není věštba, která se vždy naplní, ale pozvání na cestu směrem k vyřčenému.“